Marie Martschini
„<p>U dědy Antonína a babičky Marie jsem trávila všechny letní prázdniny. A věřte, či nevěřte, i tenkrát bývala pořádná horka. Na to byli ovšem lidé na vsi dobře vybaveni.</p>“
Marie Martschini
„<p>„Konečně se do toho dám !“ To jsem si před nedávnem řekla při procházení starých fotografií, údajů a útržků vzpomínek na své předky, které jsem si prozíravě zaznamenávala v dobách, kdy má maminka ještě žila. Musela jsem se k tomu ještě nějakou dobu odhodlávat, ale pak…</p>“
„<p>Moje babička měla pod šátkem veselé, šibalské oči, na sobě zástěru, na nohou tlusté vlněné ponožky a dřeváky. Moc se mi líbila, byla hodná, laskavá a moc pohostinná, nikdo od nás neodešel s prázdnou; ať to byl pošťák, veterinář, či sousedka.</p>“
„<p>V době mého mládí a dospívání se móda moc neřešila. Vyrostli jsme všichni v teplákových soupravách, které se nosily i do školy. V zimě byly teplé, bavlněné, dole na gumu.</p>“
