Téma: doprava
Jindřich Berka
Už dávno jsem si zvykl, že občas tuto větu slýchám od různých lidí v hromadných dopravních prostředcích. Přiznám se bez mučení, že někdy jejich nabídky využiju, ale spíš ji odmítám s výmluvou, že jedu jen kousek.
Policie varuje motoristy před falešnou internetovou stránkou, která se vydává za oficiální portál pro nákup elektronických dálničních známek. Lidé, kteří si přes ni chtěli zakoupit známku, přišli o tisíce korun.
Dnes bohužel žádná legrace ani erotika, ale nepříjemný zážitek ze včerejšího pražského metra. Prostě srážka s hulvátem, při které se mi zpěnila krev.
Emháďák. Možná to na poslech zní trochu hanlivě, ale je to člověk důležitý, neb bez nějž bychom se po městě museli přepravovat vlastní silou, ať už tělesnou nebo motorizovanou. A věřte mi, že to nemá vždy jednoduché.
„Autobusy tu jezdí málo, zvlášť o prázdninách, a zastávky jsou daleko. Mám špatné koleno a nikdo z rodiny nechce, abych chodila někam daleko. Naštěstí jsou hodní a často mě vozí,“ říká osmdesátiletá Eliška Maryšková, která žije v obci nedaleko Kaplic v Jižních Čechách.
Ukázkový úvodní text článku
Nevěnování se řízení je v Česku nejčastější příčinou nehod zaviněných řidičem motorového vozidla. Od ledna 2024 lze za držení telefonu nebo jiného hovorového nebo záznamového zařízení udělit ve správním řízení sankci až 10 000 Kč a 4 body.
Když člověk musí do práce denně dojíždět autobusem, bývá to zdrojem stresu a nepohodlí. Ale někdy se stane, že se přihodí něco, na co se později vzpomíná s úsměvem.
