Výjimečný jev, nahodilá událost málo pravděpodobná, taková může nastat častěji a blíže, než si mnohdy připouštíme.

Náhoda nebo osud, jak se to vezme. Na někoho, jako na jednoho ze statisíců, se usmálo štěstí, jiný zase v nesprávnou dobu byl na špatném místě. Statistická pravděpodobnost, že někoho něco výjimečného potká je velmi malá, řekněme až mizivá. Přesto se vyskytuje a někdy už v blízkém okolí u přátel nebo dokonce v rodině.

Jsou rizikové profese, třeba hornictví. Kolega z druhé směny požádal strýce, aby si s ním prohodil směnu. Nechtěl, zdráhal se, ale nakonec mu vyhověl. Až pak po příchodu do práce se dozvěděl, co ho minulo. Tak místo něj tehdy zahynul jiný člověk při důlním neštěstí. S tím se on, jako hluboce věřící, nemohl vyrovnat do konce svého života.

Jiný příbuzný měl zase smůlu, spadl z višně. Ne ze stromu, ale z lavičky, na kterou se postavil a ta se zvrtla. Zranil se a způsobil si pracovní neschopnost. Po ukončení odešel na odpolední směnu, zastavil se ještě u lékaře a ten mu nemocenskou prodloužil. Zašel ještě za spolupracovníky, viděl je nastupovat do klece ke sfárání, a to naposledy. Ta klec se utrhla a spadla. Zpráva o neštěstí se rychle roznesla po okolních domech. Zjišťovaly a sčítaly se oběti. Všichni ho považovali za mrtvého, ale on v šoku a otřesen zašel do hospody. Měl důvod. Až pozdě večer se dobelhal k domu. Zjevení? Ne, nebyl to jeho duch, ten by toho tolik vypít nedokázal.

Ale jsou i další náhody s nepatrnou pravděpodobností, že potkají zrovna nás. Co se může stát, určitě se někdy stane. A o tom zase příště.