Na světě je krásně. Jedeš krajinou, na polích radostně práší kombajny a plní své útroby obilím. Oves je opomíjen, alespoň je připomenut v písních a ovesných vločkách, pšenice v tandemu s žitem, díky říkankám, kde vede drůbež, se hřeje v pecích, bobtná do voňavého, křupavého chleba. A ječmen? Vede, vede, lidský um jej dokáže proměnit v zlatavé potěšení, a když se trošku opraží, máme pivo tmavé, kde vůně karamele a nasládlá chuť se perou o výsluní chuťových buněk našich žíznivých úst.

Ano, na světě je krásně.