Třiasedmdesátiletá Jana přestává v prosinci chodit do obchodu a nechává si nákupy dovážet. Během roku to nedělá, to si nakupuje sama.

„Nesnáším ten předvánoční shon, který začíná už v listopadu, blikající výzdobu, která je nyní instalována už pomalu koncem října, ten všudypřítomný tlak, že mám koupit to či ono. Nepřeháním, prostě když vkročím do obchodního centra a slyším ten hluk, hudbu a pípání pokladen, bolí mě ihned hlava, tluče mi srdce, mladí by dnes řekli, že mají úzkost. Já ji asi mám, i když jsem se nikdy dříve nebyla zvyklá tak nějak sama rozebírat. Ale už vím, že mi to prostředí nedělá dobře, tak se mu vyhýbám,“ vypráví.

S kamarádkou, která má podobné pocity, o sobě říkají, že jsou vánoční asociálky. Vše, co je spojeno s vánočním byznysem, se rozhodly vytěsnit ze svých životů.

„Nejvíce mě otravují věty typu: Už máš dárky? Už máš uklizeno? Už máš napečeno? Uklizeno mám celý rok, dárky dávám lidem, které mám ráda, když chci a je příležitost po celý rok a sladké nejím, takže ho nepeču. Měli jsme to tak i s manželem. Před dvěma roky zemřel. Není to tak, že bych vytěsnila Vánoce ze smutku, my jsme k nim měli oba stejný postoj. A taky jsme společně nesnášeli organizované silvestrovské veselí,“ říká sedmašedesátiletá Zora.

Kdo veřejně projeví podobný názor jako tyto dvě dámy, je zpravidla označen za podivína. Případně za chudáčka, který je osamělý, zklamaný životem.

Nepodléhat předvánočnímu šílenství, nekupovat předražené figurky Mikulášů a nezdobit byt světýlky, znamená vystoupení z davu. Přestože společnost je nyní výrazně tolerantní k nejrůznějším odlišnostem a názorům, když jde o Vánoce, většina lidí mluví o tom, že jde o tradici a tradice se má dodržovat. Jenže takzvaně tradiční podoba Vánoc je v mnoha rodinách nahrazena honbou za množstvím dárků a fotografováním nazdobených domácností. Pro mnohé je příprava na ně stresem. Přesto si ho každý rok zopakují.

„Rituálů, které celá společnost dělá velmi podobně, je dnes velmi málo, v podstatě jde jen o Vánoce,“ uvedl Jan Sládek, sociolog z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v rozhovoru pro Český rozhlas, v němž hovořil o současné podobě Vánoc a zpochybnil obvyklé tvrzení, že jde o svátky, které sjednocují rodiny a celou společnost. „Pokud se tím myslí prolamování sociálních nerovností, tak Vánoce, tak jak jsou dnes slaveny, mají naprosto opačný dopad a sociální nerovnosti jen prohloubí,“ míní.

V mnoha rodinách je to jasně vidět.

„Jedna dcera se má velmi dobře, má krásný dům, s manželem oba vydělávají spoustu peněz. Vánoce u nich jsou okázalé, jsou za ně schopni utratit desítky tisíc. Druhá dcera je sama s dvěma dětmi, má zdravotní potíže, obrací každou korunu. Snaží se na Vánoce neutrácet, koupí dětem jen drobnosti a raději s nimi chodí do přírody. Jenže druhá dcera to nechápe, pořád je zve k nim, dává jejím dětem drahé věci, ty jsou pak z toho celé rozhozené, chtěly by žít taky tak, vyčítají mámě, že na to nemají. Když se snažím říct něco ve smyslu, že o Vánocích nechceme drahé dary, má bohatá úspěšná dcera se tomu směje a říká: ale chcete, jen na ně nemáte,“ vypráví třiašedesátiletá Radka.

Někdo se opravdu vůči Vánocům vymezuje proto, že nechce nebo nemůže utrácet.

Někdo proto, že je nemá s kým prožívat.

Někomu to takto vyhovuje, někdo se tím trápí a ve skutečnosti by rád byl s velkou rodinou u nazdobeného plného stolu, jen mu to z různých důvodů není umožněno. Rodinu nemá nebo s ní nemá dobré vztahy.

Ti všichni říkají: Vánoce nemáme rádi. Neslavíme je. Pro nás jsou obyčejné dny jako každé jiné.

Nejhorší, co ostatní mohou pro tyto lidi udělat, je divit se, vyptávat se, přesvědčovat je, že mají svůj názor změnit. Zejména, když jde o lidi, z nichž vánoční asociály udělaly různé nepříjemné či dokonce tragické okolnosti, je to riskantní.

„Ne pro všechny jsou Vánoce příjemnými svátky. Mnoho lidí, kteří žijí sami, právě v té době zažívají pocity osamění, depresivní nálady,“ uvádí psycholožka Klára Gramppová. Říká, že na Lince seniorů provozované společností Elpida právě o Vánocích a v době okolo nich zaznamenávají více hovorů týkajících se samoty. „Často jde o starší ženy, které zůstaly samy. Stává se, že začínají hovor tím, že se cítí tak strašně samy, že nevědí, co dál,“ dodala.

Během posledních třiceti let se počet domácností, v nichž žije jen jeden člověk, zvýšil o osmdesát procent. Ne každý zvolil singl život z vlastního rozhodnutí. Naopak mnoho z nich si ho užívá a neměnili by. Každopádně jde o velmi početnou část společnosti a právě v ní se nachází mnoho takzvaných vánočních asociálů. Není jich málo, tak je čas přestat se jejich životnímu postoji podivovat a začít ho respektovat, i když s ním třeba nesouhlasíme. Opravdu není nutné, aby každý strávil prosinec tím, že zdobí, peče, vaří, smaží, utrácí a chlubí se, co dostal.