Když tuhle číslici vidím napsanou, nebo vyslovenou, tak mám  radost, že jsem se dožila, ale ta číslice hezky nevypadá a trochu mě děsí.

Straší mě i proto, že jsem se zbláznila a po smrti mého milovaného pejska Matýska jsem si pořídila štěně čivavy. No a teď mi nastala povinnost toho pejska vychovat a dochovat. Spočítala jsem si tedy, že tady musím být nejméně do devadesáti pěti let a to je tedy veliký závazek.

Nejdříve vám ale musím říci, že oslava toho mého pokročilého věku proběhla velice hezky. Musím uznat a vím to určitě, že to byly moje, když pominu ten věk, nekrásnější narozeniny. Děti mne pozvaly do restaurace. Když jsem tam přišla a otevřela dveře, tak jsem se až lekla. Pronajatý salonek byl úplně plný. Uvědomila jsem si, že to všechno je moje rodina a že jich polovina vznikla díky mě.

Můj bývalý manžel byl také u toho, ale nechci na něho moc vzpomínat, vzhledem k tomu, jaký jsem s ním měla nepěkný život. Všichni mě krásně přivítali a já jsem si připadala jako královna matka. Bylo to ohromně slavnostní. Oběd byl úžasný a pak také dort se svíčkami. Všechny se na něj nevešly. Dostala jsem spoustu dárků a ještě více krásných a doufám, že upřímných přání. Trošku jsem si musela zabrečet, ale byly to slzy radosti.

Všichni říkali, že už se těší, až budu slavit devadesátku. No, já vím, že mám ještě povinnost se jí dožít.

Udělala jsem si tedy inventuru svého těla, abych věděla, jak dlouho ještě může vydržet. Všechny nové součástky mé tělo dobře přijalo a snaží se mi pomáhat, jak může. Měla jsem velmi šikovné doktory, kteří se o moji údržbu postarali velice dobře. Tak když už si se mnou dali takovou práci, nesmím je zklamat.

Moje děti i vnoučata jsou dospělí lidé a starají se o sebe velice dobře. Ti už se s mým odchodem smíří. Ale moje malá Amálka na mne spoléhá a já ji tedy hned tak opustit nesmím. No a to je tedy moje docela hezké ukončení roku 2024 a vlastně nejhezčí zážitek.

Vám všem přeji také co nejkrásnější zážitky a hlavně hodně zdraví.