Neděsíte se, že Hanička svými pubertálními výroky zase rozzlobí o svátcích tchýni. Nemusíte se obávat, že vaše domácí cukroví nebude dost chutnat. Nepotřebujete řešit, jak všechny přátele a příbuzné nakrmit, napojit a „zadárkovat“. A hlavně, jak vytvořit tu pravou sváteční atmosféru, která je už všude. Jen na naše dveře nechce zaklepat.

U svátečního stolu je teď méně obsazených židlí. Děti mají své životy, rodiče odešli, i těch kamarádů ubylo. V bytě je někdy až příliš velké ticho. Najednou máte čas. Nic vám nebrání jít „nasávat“ vánoční atmosféru do vyzdobených ulic.

Tak i já jsem se letos rozhodla jít hledat vánoce. Jenomže, kde se schovávají? Sedí u dřevěných stánků vánočních trhů, s kelímkem svařáku v ruce? Vozí se na osvětleném vyhlídkovém kole nad městem? Prohlížejí si zboží v nákupním centru? Stojí nad větvičkami zlatého jmelí, které se prodává na rohu? Loví kapra z kádě? Strkají se s naplněným vozíkem v řadě u pokladny supermarketu?

Kam se ukrývají? Do starých i nových pohádek v televizi? Naslouchají slavnostnímu koncertu? Nebo mají raději domácí zpívání koled? Líbí se jim umělý led na náměstí, kde křičí děti? Jsou v kostele u jesliček? Nebo na hřbitově, kam jdu zapálit svíčku těm, co už s námi nejsou?

Jsou tedy vánoce ztracené? Ne, jen se proměňují stejně jako my. Pod naším vánočním stromečkem přibyl velký balíček vzpomínek, na odžité svátky v minulosti. Některé chvilky jsou v něm veselé, jiné smutné. Uspěchané vánoce, i ty klidné. Výjimečné okamžiky i obyčejné chvíle.

Na dně balíčku jsou upomínky nejhezčí. Na doby, kdy temné ulice ozařoval pouze napadaný sníh. Stromeček rozsvícený doma, až o štědrém večeru, tak byl malým zázrakem. A pod ním? Jen pár dárků, ale kolik radosti dokázaly vyvolat. Sukně ušitá obětavou maminkou, doma pletená šála a knížka. Nejkrásnější jsou vzpomínky na vánoce dětství.

Přeji pokojné svátky. Ať nám přibývají, do našich vzpomínkových krabiček, jen samé hezké chvíle.