Když se sejdou prostatici, nejde to
Ilustrační foto: Freepik

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Dohodli jsme se už někdy na konci devadesátek, že organizaci i lokalitu dýchánků lehce přezrálých mužů budeme střídat podle bydliště účastníků, každá akce se tedy koná v jiném městě a v jiné hospodě. Tentokrát byl na řadě s organizací Milan. Protože o něm víme, že je pivař tělem i duší (každý půllitr, který mu přistane na stole, láskyplně pohladí), bylo předem jasné, že se v hospodě bude točit dobře vychlazený ležák.

Bylo tomu skutečně tak, pivo mělo říz, ba co víc, podávaly se k němu buřty s cibulí, luxusní tlačenka a chleby namazané škvarkovou pomazánkou. Zkrátka lábuž, po které pivínko chutnalo a kmetské řeči měly spád.

Idylka však netrvala moc dlouho, nýbrž do první potřeby. Ukázalo se totiž, že po dlouhotrvajících deštích (těch, co způsobily po zemi tolik nářku) se ucpává kanalizace pod hospodou, takže místo čtyř pisoárů byl v provozu jen jeden, plus mísa pochybného vzezření. A to se ukázalo jako značný problém, neb se potvrdily lékařské statistiky, že zvětšenou prostatou trpí devadesát procent mužů ve věku nad sedmdesát.

Jako první šel s pískem Vladimír. Ostatně, prostatik jsme mu říkali už na škole, protože jediný z nás studoval statiku, my jsme měli jiné obory. A své profesi dělá evidentně čest i v penzi. Když se nevracel z toalety ani po čtvrt hodině, šel jsem s plným měchýřem za ním.

„Co je Vláďo, není ti dobře?“
„Tonďas, nejde to.“
„Neblbni, dyť už tu postáváš přes deset minut…,“ netrpělivě podotknu.
„No právě, ale šlo ven jen pár kapek.“
„Tak půjdeš později.“
„To nejde, prasknul by mi močák.“

Moc dobře vím, o čem statik prostatik Vladimír mluví a jak mu je. Jenže já už mám taky na krajíčku, a tak jdu vedle do komůrky s mísou. Postávám dvě minutky a pak slabým čůrkem vyprazdňuji obsah měchýře. Vtom se ve dveřích toalety objeví Milan s Ivanem.

„Pánové, pivo jako křen, tláča jedna báseň, krásný večer, nemám pravdu?“ táže se dobře naladěný Milan, který má to štěstí, že je mezi těmi deseti procenty chlapů, jež dle statistik prostatiky nejsou.
„Je to v hajzlu Milane,“ opáčí Vladimír.
„Co je Vladěno, nechutná ti u nás? Mají taky koleno, můžem si ho dát napůl,“ mlsně na to Milan.
„Dej pokoj se žrádlem, nemůžu se vychcat,“ zaúpí Vladimír.
„Aha, takže jsi chtěl spíš říct, že to ještě není v hajzlu," pokusí se o vtip Milan, což Vladimírovi v ten moment vtipné vůbec nepřipadalo.
„Dělejte chlapi, už taky potřebuju,“ hlesne Ivan.

A tak tam stojí u jedné mušle s otevřenými poklopci Vladimír s Ivanem, nedočkavě čekajíc na ten spásný proud a do té temné toaletní atmosféry se pochechtává Milan.

Ten večer se nakonec poté, co jsme si rozplánovali toaletní pořadník, a Vladimír se více uvolnil, docela hezky vydařil. A když jsme se v závěru domlouvali, kdy a kde bude následující akce, Vladimír po schváleném návrhu přidal technickou poznámku: „Zúčastním se jedině za předpokladu, že bude přítomna sličná zdravotnice, která nás po každém pivu vycévkuje.“ Na což Milan odvětil: „Na nic jiného bychom se stejně nezmohli.“

Tak uvidíme za dva roky.

 

 

 

 

 

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
14 komentářů
Eva Mužíková
Ani mně se fotka nelíɓí.
Dana Procházková
Souhlasím s paní Sylvou Wiedel, ilustrační foto a téma...
Jitka Caklová
:-) :-) Článek včetně ilustrační fotky beru s nadsázkou, jak jsem byla upozorněna, že mám brát některé "ženské" články, včetně příspěvků. Řekla bych, že tento článek, včetně foto, je trefnou reakcí pana Váchy na tyto články :-) :-)
Lenka Kočandrlová
My ženy jsme na fronty na WC zvyklé....
Sylva Wiedel
Hm, nevím; určité věci by snad mohly zůstat tabu, to je jak kdyby tady ženské popisovaly, jaké to je , když mají "krámy".....
Jaroslav Čtvrtečka
Zvětšená prostata, která je toho příčinou, se dnes dá úspěšně léčit, být vámi (ti všichni prostatici z článku), tak bych zrovna tohle nezanebával a šel s tím honem k lékaři. Horší variantou totiž může být pokročilí rakovina prostaty a pak může být mnohem hůř. Bez legrace. Sám mám onkologické nálezy jiného typu, naštěstí (náhodně) zjištěné a léčené včas, ale vy takové štěstí, jako já, mít nemusíte.
Dagmar Vargová
Paní Eleno, naprosto s Vámi souhlasím. Nejsem žádná citlivka, ale ta fotka je vyloženě nechutná a téměř cítím ten typický zápach veřejných toalet, hnus :-(. Určitě se dalo najít vhodnější ilustrační foto.
Elena Valeriánová
Mně se ta úvodní fotka tak příčí, že ani článek nemohu číst.
Jana Šenbergerová
Jako čtené, je to úsměvné, ale žít bych to nechtěla, vím, co to obnáší. Sice se směju, ale zároveň soucítím.
Zdenka Soukupová
Když to čtu, připadá mi to dost veselé. Ale souhlasím s Aničkou, že pro muže to asi moc veselé není.
--- BANNER 9 ---

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše