Všiml si té vysoké dívky již několikrát. Vyzařovala z ní jakási hrdost, kráčela rychle a vznosně, neuhýbala očima. Nosila jednoduché, ale kvalitní šaty podle poslední módy. Pro mužské oko lichotivé, neboť sukně se z důvodu nastupování do tramvaje zkrátila do půli lýtek.
Z dlouhých vlasů svázaných v týlu se uvolnilo několik neposlušných pramínků, které dodávaly ostře řezané tváři dráždivý půvab.
V úterý 16. září 1919 začal z důvodu opožděných žní nový školní rok.
Branické četnictvo zpovzdálí dohlíželo na veřejný pořádek.
Josef zlehka pokynul na pozdrav slečně učitelce.
Vydržel zkoumavý pohled z výšky.
„Ze Čtyřky?“ otázala se se smíchem v hlase.
„Takové bystré dámy by se nám ve sboru líbily …“, dostalo se jí pohotové odpovědi.
Při každém setkání cítil zvláštní napětí, které odvádělo pozornost od plnění služebních povinností.
Líbilo se mu, jak jméno bájné hrdinky Vlasta vystihuje dívčinu nespoutanou povahu. Líbil se mu její humor.
Nejistě sledoval její nekonformní názory na společenské dění či nadšení pro nové směry v sochařství.
Sám sebe považoval za nudného patrona, který nebyl disponován žádným uměleckým nadáním.
Ani ho moc nepřekvapilo, když při jedné vycházce kolem ledáren otevřela Vlasta kufřík, který odmítla Josefovi svěřit.
Obratně sestavila malířskou podložku a pokračovala v práci na započatém obraze neklidné řeky.
Vltava jim bude nadlouho nahrazovat peřeje průzračné Sázavy.
Tam na kácovském hřbitůvku kdysi vhodil pětiletý Josef hrst hlíny na rakev svého mladého otce.
Odtud Vlasta prchala za svou vysněnou tvůrčí svobodou.
Když čekatel splnil podmínku čtyřleté služby a třiceti let věku, mohly se rozeznít svatební zvony. Pouze obrazně.
![]()
Civilní obřad se koná v úřadovně na Žižkově. S kolegy ženicha a družičkami nevěsty odjedou tramvají do smíchovské restaurace U váhy.
A jazýček na miskách vah se vychyluje i v dalších letech. Přichází první následník, druhý a třetí.
Letní byt u Dušků skýtá zázemí pro setkávání s přáteli, toulky krajinou, rybaření, malování, hrátky u vody.
31. července 1932 strhne divoký splav bratry pod hladinu.
Zachrání se Jan a Jaromír.
V ten den se ve starobylém městě s hudební historií narodí Jaromírova nevěsta.
Ale potrvá mnoho let, než se jejich cesty protnou daleko od původního domova.
Manželovo postavení nedovoluje, aby Vlasta přijala zaměstnání, a tak se věnuje domácnosti a spolkové činnosti. Za domem má v kůlně malý ateliér.
![]()
Respektuje nařízení o apolitičnosti svého chotě, ale prosadí docházku synů do Sokola.
![]()
Rodina bydlí ve Velké Chuchli, jejíž život ovlivňují proslulé dostihové závody.
Chlapci jsou sportovně zdatní a propadnou jezdecké vášni.
Každý má svého hřebce.
Jaromír se jednou stane uznávaným hipologem.
![]()
Jan úspěšně studuje veterinární medicínu.
Je věrnou kopií svého čestného otce.
A tak nemůže v roce 1948 chybět mezi sedmi tisíci studenty, kteří jdou podpořit kroky prezidenta Beneše.
Patří mezi ty, kteří jsou vyloučeni ze školy a musí nastoupit do fabriky.
Vrchní kriminální inspektor Josef je odvelen do průmyslového města na hranici. Je mu přidělen přízemní byt, v němž je všem těsno.
Nad válcovnami trub se valí šedá štiplavá oblaka.
Jaromír se po práci v továrně na klobouky věnuje režírování ochotnického souboru.
![]()
V nehostinném městě na úpatí Krušných hor se řízením osudu ocitne půvabná korespondentka Jarmila.
Jaromír chápe její stesk po nedobrovolně opuštěném rodišti a sdílený smutek vroucně vpíše do veršů.
Spolu jezdí na motorce.
Spolu stanou na jevišti zámeckého divadla ve hře Právo na hřích.
Spolu se odstěhují do Prahy a stanou se mými rodiči.
Předtím si v úřadovně na Žižkově 2. ledna 1950 řeknou své Ano.
![]()
Začíná se psát nová kapitola knihy Josefa a Vlasty.
V krátkém čase se rodina rozroste o čtyři děti z Jaromírova manželství a jednu vnučku z manželství staršího syna Jana.
Velká babička a malý děda si pronajmou dům na návsi poklidné obce, aby svou životní cestu zakončili v Posázaví, odkud oba pocházeli.
To krátké, ale intenzivní období se navždy vrylo do mé paměti.
Kolem rybníka byly vysázeny lípy, jejichž větve se draly do oken v podkroví.
Dodnes cítím jejich omamnou vůni stejně jako kořenné aroma šťavnatých luk u chobotského potoka, kde jsme chytali pstruhy.
Cítím vůni borového lesa, v němž jsme sbírali houby a trhali maliny, z nichž babička připravovala nedolatelný sirup.
Do třešňového sadu jsme chodili kropit prádlo.
V ústech se rozplývaly karmínové chrupky a my jsme průhledy ve stromoví pozorovali blankytnou oblohu a snili své dětské sny.
Babička zdárně plnila výchovně vzdělávací funkci, kupovala nám knihy, vodila nás na výstavy a do zámků.
Dědeček rozvážně sedával s viržinkem u novin, na starožitné komodě trvale zapnutý rozhlasový přijímač.
Potutelně se usmíval, když jsme obhajovali své dobrodružné kousky většinou zakončené fiaskem, roztrhanými kalhotami či jekotem sousedky, kterou náhodou zasáhl míč.
A někdy se nechal přemluvit a porušil služební slib mlčenlivosti.
Pak jsme dychtivě naslouchali příběhům, které se odehrávaly na území Velké Prahy dávno před tím, než jsme přišli na svět.
![]()
![]()
V únoru 1962 mi maminka připevnila na kabát černou stužku.
Dědeček pokojně spal v otevřené rakvi, do níž jsme vkládali svaté obrázky.
Smuteční průvod ušel v mrazivém dni pomalým tempem několik kilometrů.
Ostýchavě jsem přijímala kondolence a možná jsem v té chvíli vstoupila mezi dospělé.
Za rok se k Josefovi vrátila Vlasta.
Jezdím do Kácova v létě.
Za ozdobnou kovanou bránou není ponurý hřbitov, nýbrž rozkvetlá zahrada. Zasadím macešky a zapálím svíčku.
K zapůjčení je konev; zalévám drobné záhonky rozvzpomínání a vnímám jakýsi pocit smíření.
Bosa dojdu ostřicí k Sázavě a chvíli kráčím proti proudu.
Stříbropěnná řeka odnáší na vlnách svědectví dávných časů.
Otisk zůstává v našich srdcích.
Všechny fotografie: Z rodinného archivu Daniely Řeřichové
Pošlete odkaz na tento článek
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Přemýšlím, jestli tato úvaha nevyznívá příliš bilančně. Doufám ale…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
Zima se blíží, vybavují se vzpomínky na teplé moře a…
Jíst se musí, to dá rozum. Bez jídla bychom to nedali, a to by…
Když jsem se ve středu 20. listopadu podívala u nás v Boskovicích…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Už od mládí jsem byla samotářská, neměla jsem ráda nic divokého,…
Je hrozně smutné, když už není nikdo, kdo by vám mohl vyprávět o…
Byla to další cesta na sever, také spartanská, ale se skupinou a…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Píše se rok 1966, začíná advent, ale o jeho začátku adventu se v…
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jako první obrázek ukazuji naši třídu ve škole v Protivanově v…
Už v době, kdy jsem se jako malý houslista pokoušel o Paganiniho…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Nedostali? Tak to jste zřejmě byli vzorní žáci či studenti! Já s…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
V nedávných dnech hladinu poklidného povánočního života rozbouřila…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Psaný dopis, to je intimní záležitost. Vyťukaná zpráva na…
„Maruško, jdu s Janičkou pro pivo,“ volal jsi z předsíně…
Píše se rok 2025, od sametové revoluce utekla už více než třicítka…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Téma učitel mě zaujalo a přemýšlela jsem jen pár sekund. Jako…
Pluji, na vlnách valčíku o modrém Dunaji, slavnostně vyzdobeným…
A mně se letos, stejně jako léta minulá, vyhne, ale nikterak mi to…
Pokud vzpomínáme na školní léta, vybavíme si nejspíš své oblíbené…
Velký sál kralupské Libuše na samém kraji města hučí jak včelín.…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v …
Tátovi by minulý týden bylo 90 let. Už více než dvacet let ale…
Žena v kuchyni tvoří nějakou dobrotu. Vánoční pohoda je narušena…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
Když se řekne "učitel", většina lidí si představí někoho, kdo…
Kdysi jsem kdesi četla, že zapomeneme za týden jmého slavného…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Kdyby mi ještě před časem někdo nabídl návštěvu koncertu Josefa…
Gymnáziem J.A. Komenského prošly za dobu jeho historie tisíce…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Jako úvodní obrázek ukazuji naši školu v rodné vesničce Protivanov…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Nedávno jsem se zastavila u výlepové plochy v našem městě,…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Ten zlodej čas, ten zlodej čas mi mnoho vzal, vzal každú drahú…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Itálie je zemí mého srdce a Řím jeho městem. Dnes už ani…
Milá Carmen,
je to už pár let, co jsem byla na Vašem pohřbu a…
„Ach, ta láska nebeská,“ povzdechla si babička Anna, když…
„Snažte se vypátrat a zpracovat co nejvíce zajímavých poznatků o…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
V naší rodině, tam, kde jsem vyrůstal, se tradovalo několik…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Být krásnou a žádoucí, to dá někdy po čertech práci. Když jsem…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
My, starší ročníky, si ještě pořád pamatujeme, jak úžasné bývaly.…
Naše babička měla jednu celoživotní kamarádku Hanku. Vlastně dvě.…
Je tomu 80 let, co skončila válka. Něco, co si - naštěstí - na…
Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě…
Každé léto trávíme na chalupě u babičky a dědy. V horkých letních…
Maminka se narodila v roce 1916 a bylo o 16 let mladší než tatínek…
I v dnešní době se to může stát. Prostě jsou mezi námi…
Filmový a divadelní herec Jiří Bartoška patřil, zcela nepochybně,…
Ukázkový úvodní text článku
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %