Ten rok bylo krásné léto. Vyjeli jsme celá rodina na dovolenou na závodní chatu, která byla v Rokytnici nad Jizerou. Stála při cestě na Dvoračky. Chata v tomto termínu - na počátku srpna 1978 - byla zcela zaplněna. Sešla se tam docela dobrá parta. Chodili jsme na výlety. Cílem našich cest byla Labská bouda, Dvoračky, Rezek, pramen Labe, Vrbatova bouda, Hančova mohyla aj.

Jednoho dne jsme si řekli, že už toho courání po horách je dost a že se půjdeme vykoupat. Koupaliště bylo až dole v Rokytnici, za hotelem Krakonoš, nahoře v kopci. No, byla to od chaty Terezy pěkná štreka, ale s vidinou chladivé vody jsme tuto cestu podstoupili. Po příchodu na koupaliště jsme se usadili kousek nad bazénem, nedaleko plotu. Párkrát jsme byli ve vodě, ale ta byla tak studená, že jsme v ní moc dlouho nevydrželi. Měli jsme s sebou nafukovací míč, tak jsme si házeli a později hráli fotbal. Párkrát nám míč zaletěl za plot do vysoké trávy. Obcházet téměř půlku koupaliště
se nám nechtělo, a tak jsem nadzvedl pletivo a David tam vždy pro balon podlezl, našel balon, přehodil ho přes plot a zase podlezl zpátky.

Byl čas se trochu najíst. Seděli jsme na dece, jedli a koukali okolo. Zaujalo mě chování jednoho německého páru, kde jsem viděl, jak žena ukazuje pořád někam za plot. Nedalo mi, abych se nešel podívat, co se tam děje. To co jsem uviděl, mi doslova vyrazilo dech. V trávě za plotem, v místě, kde byl David několikrát pro míč, se plazilo klubko zmij! Šel jsem to hlásit správci koupaliště, který mi řekl, že o jejich výskytu ví a že se někdy připlazí až k boudě jejich psa. No, to mě tedy vůbec neuklidnilo a náš pobyt na koupališti jsme ukončili a šli raději na náměstí na zmrzlinu. Na koupaliště jsme už ten rok nešli!

V noci se mi zdálo o hadech. Pořádnou tečkou za tímto příběhem bylo to, když jsem na mapě zjistil, že koupaliště se nachází na Hadím vrchu.