V jednom velkém domě ve vlastních bytech bydlí moje kamarádka s rodinou, její dva sourozenci, také s rodinami a prarodiče. Vídají se každý den, pomáhají si, stýkají se a prožívají dobré i ty horší chvilky společně. Vyprávění o této obdivuhodné pospolitosti by vydalo na tlustou knihu. O zážitky není nouze.
Kromě dospělých a menších i odrůstajících dětí zde mají svůj domov andulky, želva, rozmnožené rybičky a dva malí psíci. Zbožné přání dětí je ke zvířátkům přidat králíčka. Možná, kdyby si rodina pořídila psa s vyvinutým čichem a vycvičeného na konkrétní pach, jako jsou třeba psi na hledání drog, mohla se vyhnout nedávným starostem a strachu.
Dospívající třináctiletá dcera Eva mé kamarádky chodí domů denně okolo půl čtvrté a zahaleká cosi jako pozdrav. Jak se postupně domů trousí ostatní ze všech rodin, dům se rozeznívá hlasy udělující povely, pokyny, rady, ten i onen klade otázky, jiní odpovídají a všechny rodiny se tak blíží ke konci běžného pracovního dne. Den, na který nikdo ze zúčastněných nezapomene, začal nabírat nepříjemných obrátek, když se moje kamarádka vrátila z práce po půl páté. Pohledem přehlédla osazenstvo a zaregistrovala prázdné místo u stolu. „Kde je Eva?“ Nikdo neodpověděl. Prý se ještě nevrátila ze školy. Kamarádku polil horký pot, zrudla, vrhla se po telefonu, dceři zavolala, ale telefon jen vyzváněl. Začala obvolávat kamarádky své dcery. Všude dostala odpověď, že Eva šla rovnou domů. Ve ztichlém pokoji, po zjištění této informace, se rozezněl vzlykot, který přešel do pláče. Desetiletý bratr Péťa mezi nádechy připomínal, co se všechno mohlo stát. „Mami, co když ji někdo unesl, nebo jí ublížil, nebo někam spadla, někde leží, nebo se utopila“ přemítal. Babička vzala vnuka do náručí a tišila ho, že se určitě všechno vysvětlí.
Kohosi napadlo znovu zavolat Evě na mobil. Zkoušeli to z několika přístrojů, na zvonění nikdo nereagoval. „Tohle není normální, tohle ještě nikdy neudělala, aby nedala vědět, že se někde zdrží, zavoláme policii,“ kdosi prohodil. „Ví někdo, jak dlouhý čas musí uplynout, aby se policie začala zabývat ztraceným dítětem?“, dotazoval se děda. Nikdo si nemohl vybavit, jak to v naší republice chodí. Moje kamarádka s prstem na čísle 158 se najednou zarazila a vykřikla: „Počkejte ještě chvíli, budu tady za chvilku,“ a vyběhla po schodech do patra. Bez klepání vrazila do dveří dceřina pokoje a začala nadávat: „Ty jedno trdlo, ty pitomče, my se tady strachujeme, co se ti stalo, už jsme chtěli volat policii, aby po tobě vyhlásila pátrání, a ty se tu povaluješ v posteli! Kde máš mobil?!“ Eva s lehkostí a úsměvem na rtech sundala sluchátka z uší a svoji matku odzbrojila otázkou: „Co jsi to říkala? Já jsem nerozuměla.“ A tak ji to matka zesíleným hlasem zopakovala, to už s diváckou kulisou všech, kteří se snažili dostat do dívčina pokoje.
Evin mobil ležel na stole, zvonění i vibrace vypnuté a vypnutý mozek měla asi i Eva, jak suše konstatoval její bratr. Nepřiznal se, že měl o ni takový strach, že brečel jako kdyby ho na nože brali. „Proč tak vyšilujete? Když jste mě dole neviděli, to někoho nemohlo napadnout dřív jít se podívat nahoru? Ještě že jste mě tak rychle našli, policii v domě bych asi nepřežila. A doufám, že jste nevolali kámoškám, to abych se pak styděla vyjít z baráku,“ stále v horizontální poloze a s rukama za hlavou vmetla Eva do tváře všem, kteří již vykazovali značnou úlevu. „Proč jsi nedala vědět, že jsi přišla domů?“, ptal se otec. „A komu, nikdo tady nebyl, babička s dědou byla asi na zahradě. To jsem jako měla napsat lístek, že jsem doma? Asi byste si mysleli, že jsem se pomátla,“ vysvětlila Eva. „Že ses pomátla, to si stejně všichni myslíme,“ usadil sestru její bratr.
Večer téhož dne si všichni uvědomili, jaké pocity zažívá člověk, o kterém se říká, že mu spadl kámen ze srdce. „To nebyl kámen, to byly skály, to byly přímo Doverské útesy,“ prohodila moje kamarádka s dodatkem, že by nejraději vzala pásek a dceřin zadek zmalovala do fialova. Místo tělesného trestu si rodina stanovila podmínky, k jejichž plnění se všichni zavázali. Když už všichni zalehli, moje kamarádka směrem k manželovi prohodila: „Holka jedna pitomá. Takovýto zážitek žádnému z rodičů nepřeju. Slabší povahu by mohl stihnout infarkt. Já na tohle nikdy, nikdy nezapomenu. Ten strach, ten ve mně zůstane.“
Pošlete odkaz na tento článek
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
Tak tenhle rok jsem se dožila osmdesáti let. Od těch mladších ke…
Končí rok 2024 a já nemusím dlouze a namáhavě přemýšlet o…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Alena, dlouholetá kamarádka, jezdí do práce do Prahy vlakem ze…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Včera odpoledne se mi rozeřval na stolku mobil – sousedka Věra:…
Bude to osm let, kdy vyšla má kniha s názvem Život s gamblerem.…
Za komančů k nám do bývalých Sudet občas přijeli, omrkli, vyfotili…
Jsem postižená. Ulítávám nejen na pikantnich historických…
Nejsem věřící, do kostela jsem nechodila. Věci mezi nebem a zemí…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
Většina z nás má doma na stěnách rozvěšeny obrazy, které se…
Nedá se nic dělat, je to tak. Způsobila jsem mezinárodní ostudu a…
Když jsem ve "Foto dne" uviděla snímek kaple sv. Stapina na…
Možná někomu bude moje trápení připadat malicherné, ale nemám komu…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Jsem odpůrce násilí a miluji veškeré tvorstvo, co na zemi žije.…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Poučila jsem se, že nemám dávat na rady druhých. Neustále jsem od…
Spím sama. Nemůžu přece nikoho nutit, když se mnou nechce sdílet…
Rozradostněná a poplatná jsem odcházela z práce. Všechny…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Vyrůstala jsem ve veselé rodině se dvěma sourozenci a byla…
Já bych ho zabil! Chytrý telefon! On vypadá děsně chytře, dokud se…
Když jsem před lety objevila portál i60, zaujal mne natolik, že…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Byl krásný jarní den, celá, celičká příroda se začínala probouzet…
Čekala jsem na parkovišti poblíž nemocnice v autě na manžela.…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Co řeší malí kluci? A mohou jim dědové poradit? Tady je ukázka…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %