Když mi není do skoku a připadám si jako vyhořelé palivo, vzpomenu si na slova lékaře, která pronesl v červenci roku 2014. „Ženská, vy jste ale měla štěstí. Přijít na Vánoce, tak už bychom pro vás nemohli nic udělat.“  A já si to velké štěstí vychutnávám už pátým rokem. Nezvládám vše jako dřív, musela jsem ubrat plynu a některé aktivity odbourat. Ale nevadí. Za druhou šanci k životu jsem náramně vděčná. Energii mi dodávají vnoučata, setkání s příbuznými a přáteli a hlavně situace, které vyloudí úsměv či smích. Marně se neříká, že smích je kořením života.

Největším dobíječem energie jsou pro mne toulky přírodou. Nejraději chodím sama s fotoaparátem na krku a vnímám krásy kolem sebe. Vyrážím na fotolovy za každého počasí a v každém ročním období. Obdivuji čistotu krajiny pod bílou sněhovou peřinou, rychlé proměny jarní přírody, letní barevnost horských luk a pestrou paletu podzimních barev. A když mám den „Blbec“, popadnu trekové hole a spěchám do lesa nebo k řece vybít zlost. Co krok to peprné slovo, za jehož zveřejnění bych se červenala i po 22-té hodině. Jak povolí stres, začnu si zpívat a domů se vracím zklidněná. Přírodo, díky.

Jako ukázku mé „nabíječky“ jsem připojila fotografie z beskydských luk.

Partneři soutěže: