Jak jen ten čas letí.
Není to tak dávno, co mi bylo dvacet. Dívala jsem se na svět očima zeleného mládí, které má ještě všechno před sebou. Co všechno jsem chtěla udělat, vyzkoušet, jak velké plány jsem tehdy měla. Věděla jsem, co dělají špatně ti starší, a byla jsem přesvědčená, že já to budu dělat líp. Ti starší jsou přece už otupělí, zaběhnutí ve svých kolejích. Stáří pro mne začínalo někde hned po čtyřicítce.
A co teprve důchodci!
To byli starci a stařenky nad hrobem. Šourali se světem pomaloučku s holí (nebo i dvěma), v puse špatně sednoucí klapací zuby, s vrzavými bolavými klouby a vyhaslým pohledem. Šetřili každou korunu a ušetřené peníze předávali svým dětem, babičky měly navíc ještě povoleno opatrovat vnoučata. Takový byl můj zjednodušený, povrchní, povýšený a velmi nezralý náhled.
Roky běžely, ve starostech běžného dne jsem své mládí zapomněla za některým rohem. Poměrně dlouho jsem si toho ani nevšimla, čas se ale nezastavil.
S údivem se nyní dívám, jak stárnou děti kolem mne. Ráno je maminka veze v kočárku, odpoledne se s prckem vrací ze školy. V pátek má školáček maturitní večírek a v sobotu se žení. V tom dalším týdnu už zakládá důchodové připojištění, a kdo ví, možná také uvažuje o pojištění na pohřeb.
Kroutím nad tím občas hlavou. Jak je tohle možné?
Protože mně je uvnitř stále těch dvacet. No ano, nechodím už do práce a žiju z “kapesného”. No samozřejmě, mé vlasy už dávno nemají svou přirozenou barvu, a když mi něco upadne, chvíli přemýšlím, zda mi ta věc vůbec stojí za to, abych se pro ni sklonila.
Ale touhy, přání, mé plány jsou zde stále. Nikam nezmizely, naopak, neutlačovány povinnostmi zaměstnané matky si našly své místo, a čím dál hlasitěji volají a upozorňují na sebe.
“Chci jet zase do hor, na túry!”
“Pojď, jdeme na houby!”
“Tady jsem, slyšíš? Kdy si skočíme tím padákem?”
A tak dále a tak podobně. Nejsem vyhaslá. Nemám klapací zuby, miluji jídlo, zahradu, svého psa. Nepotřebuji k chůzi hůl (zatím) – a zkuste mi říct stařenko! Moje děti si pamatují, že jsem před pár lety chtěla vyzkoušet bungee jumping (zabránilo mi tom jen to, že by nám to na dovolené v cizině silně zasáhlo do rozpočtu, děti byly pro). Toužím po cestě do Austrálie, na Nový Zéland, chtěla bych si prohlédnout v ponorce Velký bariérový útes (a ještě nedávno bych to potápění tam chtěla zkusit sama).
Každou chvíli kolem sebe slyším povzdech – ta mládež je nyní tak zkažená – samé drogy, bouračky v autech, přepadání a podobně. Určitě to znáte sami. Já si ale nemyslím, že by mladí byli o tolik jiní, než jsme byli my. Jsou sice odvážnější, nebojí se říct, co si myslí, a dokáží si za tím jít. Ale jsou stejní idealisté, fantasté, naivové, tak jako kdysi my. Jejich průšvihy jsou poplatné době a novým možnostem. Neliší se od nás ani příliš názorem na věkem starší a pokročilé – jen věková hranice se mírně zvýšila.
Kdo se změnil, jsme my. Babičky a dědečkové. Nešouráme se v papučích po světnici, ale rozhlížíme se po světě. Tedy aspoň já a mí přátelé. Plníme si své touhy a přání.
Co se mne týká, urputně nyní pracuji na uskutečnění svého dalšího, kdysi velmi tajného snu. Mé nejbližší okolí za mými zády nad tím kroutí hlavou. Nejspíše si myslí, kdo si hraje, nezlobí. Nebo snad – ona se nám babička asi zbláznila!
Já si věřím. V říjnu mi vyjde první knížka pro děti – Rozlouskni oříšek. Já vím, že už jsem tady o tom psala. Ale pokud jste ten můj první článek o tom nečetli a zajímá vás, o co jde, nahlédněte na odkaz https://www.hithit.com/cs/project/4525/rozlouskni-orisek
A jestli zauvažujete, zda-li byste taky …., neváhejte.
Kniha je opravdu dobrá. Psala jsem ji přece já :-)
Článek převzatý z mého blogu: http://www.matyldinopovidani.cz/
Pošlete odkaz na tento článek
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %