Když jsem jezdila na školní srazy autobusem ( dnes jezdím raději vlakem z druhé strany od Staré Paky), byl poslední úsek cesty z Prahy: Jičín (loupežník) - a do cíle - město mého dětství (suchary, skokanské můstky). A tahle bývalá samostatná obec s pár chalupami a železniční zastávkou, kde v době mého dětství nebyla ani nádražní budka, je vlastně dnes už předměstí Lomnice nad Popelkou. Stojí tam roubený statek, kde je báječný hostinec, který patří, pokud vím, jednomu mému spolužákovi. Hostinec na Pl....

Myslela jsem tím výrokem, že se tudy plouží autobus směrem z loupežnického města do městečka mého dětství. Ale pro lidi z neznáma to muselo být dost hrozné hádání.

To mi dalo práci. Ten loupežník mate. Také to není městečko, ale mrňavá vesnice. Na podzim jsem tam byla u kamarádky, ale vzala mně na tu rozhlednu autem.

Tak už jsem to snad objevila. Suchary a popel pomohl. Rozhledna je na kopci, který se jmenuje stejně jako jedno město. Pokud se mýlím, tak jsem to aspoň zkusila.

Soudím, že se ploužím, městečkem plným louží. Ale nenašla jsem foto, nicméně jsem pro TO.

Už jsem se doploužila ze zastávky k blízké hoře, na které je rozhledna a vede tam křížová cesta, konají se tam poutě.

Tak jsme se konečně také doploužili. Pro nás hodně těžké, protože jsme se drželi hlavně Rumsajse, zatímco šlo o bosonožku. :-)

ani zde jsem zatím neuspěla....

Ploužím se a hledám, nádražíčko neznám, musí to být tady, světe, holoubkové pomůžete? Už mne hlad souží, našla jsem tu louži. Jak to bylo děti? Mám rozlousknout třetí?

Už jsem našel :-) Tam bych se utábořil.