Večer léhali s těly stíny
hodinu co hodinu skrývali si boky rukama svými
minutu co minutu ona rty zlíbala jemu
na hruď jí hlavu on svou kladl
vteřinu co vteřinu oba bili stejným teplým srdcem
lásku jeden druhému vili zlatými květy….

Svět jimi nepohrdl, k nohám bohyně lásky padl.

Dala jim štěstí doznané vrcholem lásek
zrodil se plod , hlavička bez krvavých slz a vrásek ,
plná křiku , smíchu a radostného dětského pláče ,
slunce štěstím na obloze skáče
jak mladé kůzle na jaře poprvé vyvedené
jak děvče první láskou okouzlené.

Z lásky zrodil se nový človíček ,
hymnus ať skládá zpěvný pták , nebeský slavíček.